Tričko FIAT 500 - takytrika, barva karoserie červená, velikost S, barva trička černá

Kvalitní bavlněné tričko s krátkým rukávem s autorským potiskem Sing design s motivem vozu FIAT 500

Fiat 500 byl představen v červenci 1957 jako nástupce modelu Topolino, se kterým měl společné především miniaturní vnější rozměry a malý motor. Konstrukce vozu, jehož celková délka činila necelé 3 metry, byla téměř shodná s větším příbuzným modelem 600. Dvouválcový, vzduchem chlazený motor byl uložen vzadu a poháněl zadní nápravu. Objem 479 cm³ stačil k max. výkonu 13 koní (10 kW). Díky nízké hmotnosti, pouhých 470 kg dokázal vůz dosáhnout nejvyšší rychlosti 85 km/h.^[2] Fiat 500 měl nezávislé zavěšení všech čtyř kol (přední na vrchních příčných ramenech a spodním příčném listovém peru, zadní náprava byla úhlová s šikmou kyvnou osou), čtyřstupňovou nesynchronizovanou převodovku a bubnové brzdy, které spolu s převodovkou zůstaly beze změn až do konce výroby. K typickým znakům patřily také vzadu zavěšené dveře, které zůstaly až do roku 1965. Vůz poskytoval místo čtyřem cestujícím, kteří mohli ocenit srolovatelnou plátěnou střechu u původních modelů. Zadní okénka nebylo možno otevřít, přední byla výklopná. Mezi největší přednosti patřila také nízká spotřeba vozu, která činila necelých 5,5 litru na 100 km.^[3] Ideálně se tak hodil do městského provozu. Díky nízkým nákladům na pořízení a provoz se stal automobil dostupný i pro obyčejné Italy, úspěch zajišťovala také neustálá modernizace a uvádění nových modelů.

Úspěch lidového Fiatu 500 dokazuje také jeho výroba kromě v Itálii také v jiných evropských zemích. Licenčně se vyráběl od roku 1961 v německé továrně v Heilbronnu, patřící dříve automobilce NSU. Vyráběl jej také Seat nebo firma Motor Holdings na Novém Zélandu. V licenci jej vyráběla také Steyr-Puch v rakouském Štýrském Hradci, od roku 1957 až 1969. Tato značka se také postarala o výkonnou variantu nazvanou Steyr-Puch 500, která konkurovala italskému konkurentu od Abarthu nebo vozům Mini Cooper.

zdroj: WIKIPEDIE